Náš Příběh

Naše zasnoubení

Vy, co mě znáte, víte, že nejsem člověk, co by plánoval moc dopředu. Na zásnuby jsem si ale přeci jen nějaký čas dal. Přiznám se, že jsem s tím chtěl ještě tak měsíc počkat, ale okolnosti byly takové, že jsem si řekl „teď, nebo nikdy“.

Ale začněme od začátku. Byl zrovna čtvrtek 22. srpna 2019 a s Nikčou jsme obhospodařovali dům mých rodičů, protože ti byli tou dobou v Polsku na dovolené. Pod záminkou cesty do práce jsem se vydal na trestnou výpravu. Měl jsem plán, ale relativně málo času. Zařídit prstýnek; vytvořit podklady pro kartičky, které už měsíc vymýšlím; skočit do tiskárny; koupit bombu s héliem. První krok se ukázal jako oříšek, vzhledem k tomu, že moje snad budoucí snoubenka má prsty užší než úzké, zbytek úkolů pak byla hračka.

Všechny propriety jsem po cestě k rodičům schoval doma, abych vše ráno nachystal (opět pod záminkou zaměstnání) a následně, jelikož se rodičové z dovolené již vraceli, se již s Nikčou vydal domů a odhodlal se k onomu velkému kroku. Plán měl ale háček, Nikolka chtěla jet se mnou už ráno. Nemohl jsem nic namítat, dávalo to větší smysl než moje návrhy, bezesnou noc jsem tak věnoval přemýšlení jak z této šlamastiky vybruslit.

Jak jsem se přesvědčil, klíčem byla právě moje nespavost. Když jsem se před polednem vrátil, jenom jsem prohlásil, „víš, nemohl jsem spát, tak jsem jel do práce už v 7, abych mohl být dřív u tebe“. Tak jsme se sbalili a jeli domů. A tam, v pátek 23. srpna, na Nikolku již čekal strop plný balónků, 23 kartiček s otázkami a 1 prsten.

Odpověď na vše byla (naštěstí pro mě) ano!